Paraplegický syndrom

definice

S paraplegií nebo paraplegií (med. Paraplegie, příčný syndrom) člověk chápe poškození míchy a výsledné příznaky. Rozlišuje se mezi úplným paraplegickým syndromem, u kterého je mícha úplně přerušena, a neúplným paraplegickým syndromem, u kterého je mícha poškozena pouze částečně.

Příznaky paraplegie závisí na rozsahu poškození míchy.

Možné příčiny

Mícha běží uvnitř páteře a spolu s mozkem tvoří centrální nervový systém (CNS). Mícha se skládá z nervových traktů, které slouží k přenosu motorických a citlivých informací mezi mozkem a svaly, kůží a vnitřními orgány. K pohybu svalů se používají motorické dráhy, zatímco citlivé nervové dráhy umožňují vnímání pocitů, jako je bolest, pocit teploty a dotek.

Ve většině případů (přibližně 70%) jsou příčinami paraplegického syndromu zranění míchy způsobené nehodami, např. po nehodě na motocyklu nebo autě. Tupá vnější síla může vést ke zlomeninám obratlů a rozdrcení nebo stlačení míchy.

Dalšími příčinami paraplegie jsou oběhové poruchy míchy, zánět, herniované disky, infekce nebo nádory. Cévní mozková příhoda vede k nedostatku kyslíku (med. spinální ischémie), tj. v důsledku zablokování krevních cév nemůže být mícha nadále dostatečně zásobována a je poškozena. U těžkých herniovaných disků může vyteklé jádro disku sevřít míchu nebo kořeny nervů a tím je poškodit. Paraplegický syndrom je často způsoben nádory, které buď pocházejí přímo z nervové tkáně míchy, nebo metastázují z jiných orgánů do páteře. Hmota způsobuje stlačení a poranění míchy.

Další informace o tématu naleznete zde: Paraplegie.

Formy transverzálního syndromu

Neúplný paraplegický syndrom

V případě neúplného paraplegického syndromu není mícha úplně přerušena nebo poškozena. To zachovává funkci jednotlivých traktů míchy a umožňuje alespoň částečný přenos podnětů. Příznaky závisí na výšce léze. Zbytkové funkce v motorických dovednostech a citlivosti jsou však zachovány i pod poškozením.

Neúplná paraplegie může ovlivnit buď paže nebo nohy (med. Paraparéza) nebo všechny končetiny (med. Tetraparéza) postihnout. Komprese míchy z traumatu, nádorů nebo herniovaných disků jsou hlavní příčiny neúplného paraplegického syndromu.

Příznaky ochrnutí v noze? Přečtěte si o tom více zde.

Kompletní paraplegický syndrom

Při úplném paraplegickém syndromu je poškozen celý průřez míchy a všechny nervy jsou zničeny. Bezprostředně po traumatickém zranění se zpočátku vyskytne míšní šok. Toto je dočasný stav, kdy všechny motorické a neurologické funkce pod lézí zcela selhávají. Konce jsou ochrnuté ochablé.

Po několika týdnech se ochablá ochrnutí změní na spastickou ochrnutí, při kterém se napětí svalů abnormálně zvýší a svaly se trvale napnou. Kromě toho u úplného paraplegického syndromu dochází ke ztrátě citlivosti pod úrovní léze a výskytu patologických reflexů (např. Babinského reflexu), tj. Reflexů, které se nevyskytují u zdravých lidí. Mohou také nastat problémy s močovým měchýřem a střevem.

Další informace o tématu naleznete zde: Spasticita.

Doprovodné příznaky

Doprovodné příznaky paraplegie závisí primárně na míře poškození míchy. Pod poraněním jsou narušeny funkce, které jsou ovládány postiženou částí míchy. Nejběžnějšími příznaky jsou ochrnutí a ztráta citlivosti.

Ve většině případů dochází k poškození v dolní části míchy a vede ke ztrátě funkce kosterních svalů. Výsledkem je ochrnutí dolních končetin, tj. Nohou. Nazývá se izolovaná ochrnutí dolní končetiny Paraparéza, zatímco současná paralýza paží a nohou jako Tetraparéza dále jen.
Kromě toho existují smyslové poruchy (med. Senzorické poruchy): pacienti trpí změnou nebo chybějícím pocitem bolesti a teploty a také ztrátou taktilního pocitu a pocitu dotyku.

Pokud je poškození v horní části krku, může dojít k ochrnutí bránice, což je život ohrožující situace, kdy pacient již nemůže samostatně dýchat.
Dalším příznakem paraplegie je výskyt patologických reflexů, např. Babinského reflex. Toto je reflex podrážky chodidla, při kterém hladení chodidla způsobuje roztažení palce na nohou a ohýbání ostatních prstů na nohou.
Mnoho lidí, kteří utrpěli zranění míchy, má bohužel také poruchy močového měchýře a konečníku. V závislosti na výšce léze se často vyskytují problémy s oběhem, protože je narušena kontrola krevního tlaku autonomním nervovým systémem.

Paraplegický syndrom a doprovodné symptomy představují silnou psychologickou zátěž pro postižené, a proto se u mnoha pacientů také vyvíjí depresivní nálada a deprese.

Přečtěte si více o tématu zde: Příznaky paraplegie.

Poruchy močového měchýře a konečníku

Poranění míchy může narušit kontrolu močového měchýře a konečníku. Pacienti nemohou vyprázdnit močový měchýř a střeva nebo je nemohou úplně vyprázdnit. V důsledku selhání svěračů a svalů pánevního dna vede paraplegie k nedobrovolnému vyprazdňování moči a stolice. Inkontinence). Možné jsou také různé formy inkontinence a poruch močení.

Během rehabilitační léčby se nemocní učí vypořádat se s poruchou a přijímají určitá opatření, která usnadní život s poruchou močového měchýře a konečníku. Mezi ně patří např. Pozitivně ovlivnit funkci střev prostřednictvím výživy a relaxačních cvičení nebo vyprázdnění močového měchýře samostatně jednorázovými katétry.

Zde naleznete vše o tomto tématu: Inkontinence.

Diagnóza

V případě podezření na poranění míchy musí být pacient okamžitě přijat do nemocnice. Tam lékaři určují diagnózu na základě anamnézy, která je často spojena s předchozí nehodou nebo zraněním zad.

Postižená osoba vykazuje známky ochrnutí a patologické reflexy. Lékař může určit výšku léze neurologickým vyšetřením a pomocí tzv. Identifikačních svalů.Počítačová tomografie (CT) ukazuje zlomeniny a poranění páteře, zatímco míšní samotnou lze lépe posoudit pomocí magnetické rezonance (MRI).

Léčba

V případě nedávné paraplegie je hlavní příčinou obvykle nehoda. Pacienty s podezřením na poškození míchy považujte za absolutní naléhavé situace. Pokud je osoba v bezvědomí, musí být ventilována, aby byla cirkulace stabilní. Dokud nepřijde první pomoc, je důležité pohybovat obětí co nejméně, jinak by se mícha mohla dále poškodit. Pohotovostní lékař umístí pacienta do dlahy a zajistí zachování životně důležitých funkcí (dýchání a krevní oběh).
V nemocnici je poraněná páteř léčena chirurgicky nebo konzervativně polohovacími dlahy a pacient je pak imobilizován. Během pobytu v nemocnici je prováděno intenzivní sledování péče, aby se minimalizovalo riziko komplikací.

Dlouhodobá léčba paraplegického syndromu je prováděna s cílem aktivně podporovat zbývající možnosti pohybu a posilovat pohybové sekvence. Existují speciální zařízení, která se specializují na léčbu lidí s paraplegickým syndromem. Pacient je rehabilitován fyzioterapií, ergoterapií a využitím polohovacích kolejnic. Paraplegičtí pacienti jsou často závislí na vozíku.
Důležitým cílem následné léčby je opětovné začlenění dotyčné osoby do jejího společenského a - pokud je to možné - pracovního života. Protože nemoc je pro pacienta silnou psychologickou zátěží, je nezbytná psychologická stabilizace, k níž dochází prostřednictvím intenzivní psychologické nebo psychoterapeutické péče. Mnoho pacientů se účastní svépomocných skupin.

V současné době se zkoumá mnoho nových léčebných přístupů, aby se lidé s paraplegií vyléčili. Pokusy na zvířatech ukázaly, že poškozené nervy v míše mohou být obnoveny podáním kmenových buněk.
Dalším přístupem je podávání Cordaneurinu, léčiva, které stimuluje regeneraci nervových buněk a již prokázalo počáteční úspěch v preklinických studiích. Tyto výsledky dávají naději, že s paraplegií, která byla dříve považována za nevyléčitelnou, lze v blízké budoucnosti úspěšně léčit.

Pracovní terapie

Pracovní terapie posiluje zbytkové funkce a pomáhá pacientovi integrovat se do každodenního života. Vyškolení pracovní terapeuti pomáhají postiženým znovu se učit každodenním úkolům a pohybovým sekvencím, čímž se snižuje potřeba péče.

Terapie posiluje pohybové sekvence, vyhýbá se nesprávnému držení těla a optimalizuje manipulaci pacienta s invalidním vozíkem (např. Školením o nezávislém převozu z invalidního vozíku a opět zpět). To může výrazně zlepšit fyzický stav pacienta a postižené osoby mají možnost vést do značné míry sebeurčitý a nezávislý život.

Další informace o tématu naleznete zde: Pracovní lékařství.

Péče

Paraplegický syndrom vyžaduje celoživotní následnou péči o pacienta. Péče o akutně paraplegického pacienta zahrnuje především léčbu příznaků (např. Močového měchýře a rektálních poruch), pomoc s činnostmi každodenního života a časté přemisťování, aby se zabránilo proleženinám (med. Tlakový vřed) vyhnout se pacientovi. Na začátku nemoci je většina pacientů nejen fyzicky, ale také psychicky špatně zbita a cítí se touto situací ohromena. Zde je důležitá psychologická podpora, aby se pacient nestal depresí ani nerealistickými nadějemi.

V důsledku poranění míchy a souvisejících příznaků mají pacienti problémy s každodenním životem. Dotčeným osobám je obvykle přidělena úroveň péče a pobírají příspěvek na péči, o který lze požádat pojišťovnou. Pokud je přítomen paraplegický syndrom, je dotyčná osoba považována za těžce postiženou osobu a má právo na průkaz těžce postižené osoby a související výhody.

Trvání

Paraplegický syndrom není dosud léčitelný. Ve vzácných případech dochází k spontánnímu uzdravení. Obvykle však pacienti nesou důsledky poškození míchy na celý život a jsou závislí na invalidních vozících.

Prognóza

Paraplegie vykazuje špatnou prognózu. V mnoha případech se z neúplného paraplegického syndromu stává kompletní. V některých případech je částečná remise možná, pokud ochrnutí motoru ustane během několika prvních dnů.

Nervové buňky se po poranění nemohou dále dělit a zůstat poškozené navždy, což znamená, že paraplegie je považována za nevyléčitelnou. V posledních letech však existují slibné studie s kmenovými buňkami a novými léky, které doufají, že se nemoc jednoho dne vyléčí. Dosud však žádná z těchto metod nevedla k léčbě paraplegie.

Přečtěte si více o tématu zde: Lék na paraplegii.